„Snažím se pokračovat ve své práci“: tito francouzští Íránci vedou kampaň v komunálních volbách a jejich mysl je někdy zaměstnána válkou na Blízkém východě.

Týden před prvním kolem komunálních voleb je Marianne Desset velmi zaneprázdněna kampaní: rozdává letáky, chodí od dveří ke dveřím... Tato francouzsko-íránská žena si ale udělá čas, aby se pokusila zavolat své matce, která stále žije v Íránu, zemi bombardované od začátku úderů Izraele a Spojených států 28. února.

Marianne Desset, 16. na kandidátce Christophe Béchu (Horizons) v Angers, se usadila ve Francii v roce 2020 ve věku 35 let. Írán opustila z několika důvodů: žila s Francouzem, její vztah byl monitorován úřady, její turistický ruch se kvůli pandemii potýkal s problémy a také se sociálním a politickým napětím v její zemi. A stále těžší pro ni bylo žít v režimu, který potlačoval každé protestní hnutí. Tato lektorka na Katolické univerzitě Západu souhlasila s tím, že se připojí ke kandidátce současného starosty Angers v komunálních volbách kvůli svému zájmu o občanská témata. „Pocházet ze země, kde dosud nemáme demokracii, kde íránský lid není tématem ve všech politických debatách, a vidět, že v Angers máme participativní demokracii, kde lidé mohou rozhodovat o tom, na které projekty se utrácejí veřejné peníze, je fascinující,“ vysvětluje Marianne Desset. Dokonce přijala ve Francii jméno Marianne, když na konci roku 2022 získala občanství: „Nemůžete najít francouzskější jméno než Marianne, je symbolem svobody, byla to velmi symbolická volba jména.“ Marianne Desset kandiduje na starostku také z lásky ke svobodě: „Svoboda svědomí je velká svoboda, kterou mi Francie dala, a práce pro mé město je způsob, jak Francii něco vrátit.“ Mehrnoosh Sahranavard, druhý na kandidátce Nicolase Isnarda, odcházejícího starosty Salon-de-Provence za regionální volby, také zdůrazňuje svou vděčnost vůči svému městu, aby vysvětlil svou kandidaturu v komunálních volbách. „Salon je mé milované město, můj druhý domov. Když jsem byla vykořeněna, když jsem ztratila všechno, vzalo mě do náruče a pomohlo mi znovu vybudovat můj život od nuly,“ říká. Mehrnoosh Sahranavard se nemohla vrátit do Íránu po cestě do Francie v roce 2011 kvůli dokumentu, který natáčela o francouzském lékárníkovi Nostradamovi. „Článek publikovaný v deníku Salon mě ukázal bez šátku a tento článek byl publikován na webových stránkách v Íránu,“ vzpomíná. „Nedělám z toho téma kampaně.“ Její rodina je stále v Íránu a ona se s nimi snaží zůstat v kontaktu i přes uzavření internetu, které nařídily íránské úřady. „Jsme v jedinečné situaci; mám obavy i radost,“ protože „existuje naděje, že to povede k osvobození íránského lidu a ke konci tohoto režimu,“ tvrdí. Mehrnoosh Sahranavard mezitím „nechce míchat historii Íránu s kampaní“ pro komunální volby. „Mám podporu starosty, ale nedělám z toho téma kampaně,“ tvrdí. Marianne Desset s tímto názorem souhlasí a říká, že se „během kampaně snaží oddělit svůj íránský život od svého francouzského života“. „Snažím se pokračovat ve své práci a zajistit, aby mé závazky nebyly tímto ovlivněny: Stále chodím od dveří ke dveřím, vylepuji plakáty, rozdávám letáky. Ale je to stále těžké; jsem přítomna, jak jen to jde, ale část mých myšlenek a duše je jinde,“ řekla. Íránský Červený půlměsíc v úterý oznámil, že od začátku amerických a izraelských úderů bylo v zemi zabito více než 780 lidí. Ve čtvrtek oficiální íránská tisková agentura IRNA informovala o 1230 úmrtích od soboty. „Jsme ve stresu už 45 let.“ Arash Saeidi, kandidát podporovaný LFI v Angers, musí také vést kampaň navzdory válce, která postihuje jeho zemi původu. Poslanec Evropského parlamentu, narozený v Íránu, kde prožil první roky svého života, než se s rodiči usadil ve Francii, s úzkostí sleduje údery, které zasáhly zemi. „Viděl jsem videa oblaků kouře z explozí 300 metrů od domu mé babičky. Představuji si svou babičku pod oblaky kouře v 90 letech,“ říká. Zdůrazňuje však především, že tento strach není pro Íránce ničím novým. „Jsme na to zvyklí; jsme ve stresu už 45 let. Když embargo způsobilo nárůst inflace, když od roku 2000 probíhaly vlny represí lidových povstání...“ vysvětluje europoslanec. „Bohužel si na to zvyknete. Vždycky jsou chvíle většího stresu než jindy, ale mám dojem, že lidé teprve teď zjišťují, že Íránci trpí už 45 let,“ naříká. Izraelsko-americké útoky ještě zvýšily obavy tohoto obyvatele Angers o budoucnost Íránu. „Nechápu své spoluobčany, kteří oslavují a volají po bombových útocích. Nikdy jsem neviděl demokracii nastolenou bombami,“ tvrdí Arash Saeidi. Konflikt na Blízkém východě však není tématem jeho kampaně před komunálními volbami, protože se zaměřuje především na místní problémy. „Je to pro lidi daleko. Íránci v jejich očích nejsou Ukrajinci,“ odsuzuje Arash Saeidi. „Tohle nemá žádný vliv na kampaň. Jediný dopad to má na můj spánek, ale na to existují prášky,“ zažertoval.